Archiv pro rubriku: Osobní

Články týkající se mé osoby.

Flashplayer na Linux 64-bit

V zásadě máme dvě možnosti:

  • Je tedy nutné stáhnout beta knihovnu v 64-bitové verzi od Adobe ( http://labs.adobe.com/downloads/flashplayer11.html ) kliknutím na „Download plug-in for Linux 64-bit (TAR.GZ 6.7 MB)“.  Jedná se o archiv který obsahuje .so soubor, který nakopírujeme do /usr/lib/opera/plugins nebo do ekvivalentního adresáře s pluginy pro váš prohlížeč.
  • Hardcore verze – BOHUŽEL POZBYLA FUNKČNOSTI, ale dá se ze staženého instalačního souboru vyčíst jaké balíky (popřípadě modernější ekvivalenty) postahovat, protože v obecném principu je to stále funkční postup, jen používá již smazané verze balíků – úprava a kompilace vlastního flashplayeru. Vše spouštět jako administrátor, neřekne-li začátek řádku jinak:aptitude -y purge flashplugin-nonfree
    aptitude install fakeroot binutils nspluginwrapper ia32-libs
    wget http://people.debian.org/~bartm/flashplugin-nonfree/ia32-libs-workaround-499043-squeeze.sh
    jako NORMÁLNÍ uživatel: sh ./ia32-libs-workaround-499043-squeeze.sh
    rm ia32-libs-workaround-499043-squeeze.sh
    dpkg -i ia32-libs-workaround-499043_0.0.1+squeeze1_amd64.deb
    rm „./ia32-libs-workaround-499043_0.0.1+squeeze1_amd64.deb“
    wget http://fpdownload.macromedia.com/get/flashplayer/current/install_flash_player_10_linux.deb
    mkdir /usr/lib/adobe-flashplugin
    rm -rf „/usr/lib/flashplugin-nonfree“
    rm „/usr/lib/adobe-flashplugin/libflashplayer.so“
    rm „/usr/lib/adobe-flashplugin/flashplayer.xpt“
    dpkg -i –force-architecture „./install_flash_player_10_linux.deb“
    rm „./install_flash_player_10_linux.deb“
    chown root:root „/usr/lib/adobe-flashplugin/libflashplayer.so“
    chmod 644 „/usr/lib/adobe-flashplugin/libflashplayer.so“
    nspluginwrapper –native –install /usr/lib/adobe-flashplugin/libflashplayer.so

Možná ještě bude zapotřebí vybrat ten správný flashplayer v nastavení vašeho prohlížeče.

Obě možnosti mají něco do sebe. V poslední době však kvalita Flashplayeru přímo od Adobe vcelku roste a použití již hotové knihovny je jistě jednodušší a méně pracné, obzvláště v souvislosti se zastaráním balíků pro hardcore verzi instalace.

Debian „Squeeze“ – zprovoznění

Tento článek si klade za úkol shrnout všechny úpravy systému Debian Squeeze 64-bit (amd64), které jsem prováděl hned na začátku a považuji je za klíčové k pohodlnému používání. Jedná se zejména o zprovoznění Wi-Fi připojení k internetu, odstranění problému pomalého načítání webových stránek,  zprovoznění 3D akcelerace, zprovoznění flashe na 64-bit systému, instalace mplayeru pro dobrou podporu multimédií a instalaci dalších protokolů (včetně ICQ) do komunikátoru Empathy. Celý příspěvek

Rozsudek

Soudce : „ To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu. “
Obžalovaný muž : „ Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít. “
Soudce : „ Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící
už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení. “

Nato se obžalovaný muž rozhovořil.
„ Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a 19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká : „ V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové. “
Já říkám : „ Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové. “
„ Ne “, říká moje žena, „ pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy. “
Já říkám : „ To je pigment. “
„ Ne “, říká moje žena, „ pigment je to, na co psali staří Římané. “
Já říkám : „ To je pergamen ! “
„ Ne “, říká moje žena, „ pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ….“
„ Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla
a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec …Tedy – moje žena. “
„ Miláčku, koukni se, co zde stojí. “
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká : „ Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15. “
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil : „ Ale miláčku, to je francouzská kniha
a francouzský text. Tady stojí : „ La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.“
To znamená : „ Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV. “
„ Ne “, říká moje žena, „ to musíš překládat doslovně : La Marquise = slunečník,
Pompadour = kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře. “
Já říkám : „ Ty myslíš lektora. “
„ Ne “, říká moje žena, „ lektor byl antický řecký hrdina. “
Já říkám : „ To byl Hektor a ten byl z Tróje. “
„ Ne, “ říká moje žena, „ Hektor je plošná míra.
Já říkám : „ To je hektar ! “
„ Ne “, říká moje žena : „ Hektar je nápoj bohů. “
Já říkám : „ To je nektar “.
„ Ne “, říká moje žena, „ Nektar je řeka v jižním Německu. “
Já říkám : „ To je Neckar. “
Moje žena : „ Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo. “
Já říkám : „ Tomu se říká duet. “
„ Ne “, říká moje žena, „ duet je, když mají dva muži souboj se šavlí. “
Já říkám : „ To je duel. “
„ Ne “, říká moje žena, „ duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak …“
„ A dál, pane soudce – dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil. “

Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel : „ Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“

Teorie o peklu

Toto je skutečná odpověď v testu střední úrovně z chemie na univerzitě ve Washingtonu. Odpověď jednoho studenta byla tak „hluboká“, že se profesor rozhodl podělit se o ni s kolegy na internetu.

Bonusová otázka:
Je peklo exotermické (uvolňuje teplo) nebo endotermické(absorbuje teplo)?
Většina studentů napsala své domněnky na základě Boylova zákona (plyn se ochlazuje, když se roztahuje, a zahřívá se, když je stlačován) nebo nějakou variantu.

Jeden student ale napsal toto:

Nejprve musíme vědět, jak se hmota pekla mění v čase. Potřebujeme tedy vědět poměr, ve kterém duše přicházejí do pekla, a poměr, ve kterém z něj odcházejí. Myslím, že můžeme předpokládat, že duše která se dostane do pekla, již nevyjde. Tudíž neodchází žádná duše. Pro představu, kolik duší přichází do pekla, se podívejme na jednotlivá náboženství v dnešním světě. Věšina z nich tvrdí, že kdo není příslušníkem dané církve, přijde do pekla. Od okamžiku, kdy existuje více než jedno náboženství a lidé nepatří do více než jedné církve můžeme předpokládat, že všechny duše přijdou do pekla. Na základě poměru mezi natalitou a mortalitou můžeme očekávat, že počet duší v pekle exponenciálně roste. Nyní se podívejme na poměr změny objemu pekla, protože podle Boyleova zákona pro udržení stejného tlaku a teploty musí objem růst úměrně k počtu přijatých duší. To nám dává dvě možnosti:

1)Jestliže se objem pekla zvětšuje pomaleji než v poměru, v jakém přicházejí duše do pekla, teplota a tlak pekla porostou, až peklo vybuchne.

2)Jestliže peklo roste rychleji než v poměru k přicházejícím duším, teplota a tlak budou klesat, až peklo zmrzne.

Která z možností je správná? Jestliže přijmeme postulát, který nastolila Tereza v prvním ročníku, čili „Dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím“ a se zřetelem k tomu, že se se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2, peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo.

Závěr této teorie je, že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze nebe, což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Tereza včera v noci křičela „Ach můj Bože“.

Tento student jako jediný dostal 10 bodů.

Poznatky z Debianu

1) při instalaci, chcete-li KDE, Xfce, nebo bez x-window, musíte jít do options
2) do roota se přihlásíte z režimu jednoho uživatele (ctrl+alt+F1, nebo restart a výběr 1 uživ.) s pomocí hesla roota, které jste si nastavili při instalaci, nebo pomocí „su“ do terminálu.
3) pro funkční administrátorské oprávnění pomocí „sudo“ musíte editovat soubor /etc/sudoers, respektive přidat řádku
vaše_login_jméno ALL=(ALL) ALL
4) vypnutí a reset ze shellu:

sudo reboot

sudo shutdown -hP now (pro více informací man)

5) vypnutí ambient sensoru

sudo nano brightness
do něj vložit:

#!/bin/sh
echo 0 > /sys/devices/platform/asus_laptop/ls_switch

Stisknout Ctrl-O (nejspíš se zeptá na název – už bude správně vyplněný takže stisknout Enter) a zavřít pomocí Ctrl-X

Pak:

sudo mv brightness /etc/init.d

sudo chmod 755 /etc/init.d/brightness

sudo update-rc.d brightness defaults 90

Města duchů

Myslím, že nastala ta pravá chvíle pro jarní kus poetiky. Jistě, pan F.X. Šalda by na adresu následujících řádků prohlásil cosi ve smyslu: „Je to hnus, Velebnosti!“ a měl by jistě pravdu, no, posuďte sami:

Jsou města duchů, v oceánu, kdesi za hradbou topolů,
zaplněná dušemi zvláštních, ztracených lidí,
kteří, když k ránu, k vlhkému a mrazivému ránu,
ještě sní a víčka jim kmitají, stejně jako ztěžklé nohy atleta.

Tato města duchů spatříš,
tato města duchů si oblíbíš,
jen jednou se tam podíváš
a už jsi jejich, bezbranný syn a doufajicí dcera.

Bubliny lidských existencí,
lákají jak žhavá žárovka temné noční můry,
jak Sirény Iásona
a přesto pomalu a mučivě praskají, skomírají, ztrácí se.

Tato města duchů spatříš,
tato města duchů si oblíbíš,
jen jednou se tam podíváš
a už jsi jejich, bezbranný otec a doufajicí matka.

Obávané, jak přetáčivá zatáčka nad srázem,
obávané jak strom u cesty, jak obří vodopády.
Noční můra živých, potěšení mrtvých,
kmitající víčka mrazivých ran a dalekých cest.

To všechno jsou tichá, jakoby prázdná města v oceánu,
jejichž barva je bledá, bledší a blednoucí,
s každou vteřinou se vytrácející,
trhajíc všechny vazby s tímto světem.

Jerevan aneb české radiokomunikace vrací úder

„Zdravím přátelé, vítejte u pravidelné celoroční relace vysílání konkurence rádia Jerevan. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání sice odvádí relativně dobrou práci v pokusech nás zastavit, slavíce dílčí úspěchy v podobě vytlačení našeho vysílání pouze do internetových vod, nicméně, Wave tu bylo, je a minimálně příštích 5 minut i zůstane…“
Takhle nějak bych já začal zpravodajskou relaci, kdybych se nějakým způsobem podílel na tvorbě rádia Wave. Nevím, jestli toto rádio znáte, hraje takovou zajímavou moderní všehochuť alternativních stylů, což jaksi vylučuje masivnější poslech, nicméně, zejména mladší pražská honorace si na něj navykla, tvoříc pozvolna cosi, co bych se nebál označit za komunitu. Ze mě záhadných důvodů bylo rádio Wave nejdříve vytlačeno z vln FM, držíc se zuby nehty alespoň internetové produkce. Jak se zdá, někdo, nejspíše Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, považuje Vlnu za zbytečnost, protože se v kuloárech čím dál tím hlasitěji hovoří o jejím totálním zániku. Vcelku se mi v této souvislosti vybavuje počin Šimka a Bubílkové – scénky z rádia Jerevan. Držím Wavu palce a doufám ve světlejší zítřky :)

Setkání třetího druhu

Po dlouhé době, mnoha zajímavých událostech a jistém myšlenkovém pokroku se opět ozývám….
—————————————————————————————————

Setkání s houmlesem
aneb povídka založená na skutečné události!
Bylo chladné ráno. Na nádraží stály porůznu rozeseté hloučky lidí. Stojatý vzduch čekací haly byl náhle proříznut hlášením o příjezdu vlaku Eurocity „Jan Jesenius“, které odstartovalo jakýsi podivný závod. Proud lidí začal téci do podchodu vedoucího k vlaku, první běželi mladí s největším postřehem (a shodou okolností i největšími zavazadly), za nimi tísnící-se lid pracující třídy obtěžkám kufříky, chvost tvořící peloton důchodců uzavírala stařenka o berlích, nicméně nutno podotknout, že i ona podávala na svou kondici a zdravotní stav neuvěřitelný výkon, snažíc se doběhnout včas k vlaku a zabrat pohodlné místo u okna. Znáte to, ti mladí dneska stáří nerespektují, sednout nepustí, a tak se staří musí sakra ohánět, aby se posadili. Za několik chvil, ne déle než za pět minut, byl celý proces zdárně ukončen a vlak včas odpraven. Ke značné spokojenosti (a překvapení) všech jeho pasažérů a hlavně strojvůdce, kterému šlo tou dobou o prémie. Celý svět měl zkrátka ohromnou radost, že se to českým drahám po dlouhé době a značných přípravách povedlo. Jedna osoba však z tohoto triumfu měla radost pramalou. Jednalo se o opozdilce, který, zvyklý na obvyklou laxnost našeho vlakového dopravce co se času týká, nikam nespěchal, což se mu stalo osudným. Tento mladý člověk, nazvěme ho ilustrativně vcelku populárním jménem Xantipus, zjistíc, že mu ujel vlak a že má tudíž tak hodinu a půl volna, zdrceně odložil krosnu a posadil se, aby poté každé tři minuty kontroloval čas.
Na moment odbočím. Víte jak vypadá takové typické české nádraží? Toto bylo sice nově zrekonstruované, ještě novotou vonící, nicméně i tak (a možná právě proto) přitahovalo různá teplejší prostředí hledající individua bez trvalého bydliště. Xantipus byl jasným, ideálním a snadným cílem. Za prvé byl kromě otrlé trafikantky a příjemné paní od jízdenek jedinou osobou v hale, za druhé díky své bagáži nebyl schopen rychlého běhu a za třetí si jich nevšiml. Z nenadání se k němu jedno individuum přitočilo. Pro naše potřeby bude od této chvíle známo jako pan Bezdomovec.
„Dobrej, pane .. můžete mi půjčit dvacku … ?“ začal celou akci pan Bezdomovec. Vzdálenost mezi ním a Xantipem se s každou vteřinou zkracovala. Nebylo úniku.
„Ne, promiňte, ale nemám drobné…“ snažil se kontrovat pan X. Bohužel bez účinku. Nebavil se totiž s nějakým začátečníkem, klučinou, který do toho náhodou spadl, alébrž s otrlým zkušeným člověkem, který už toho něco nažebral.
„A proč mi je nechcete půjčit? Jsem si jistej že vám támhle paní od jízdenek nějaký podávala. No tak jen deset korun …“
„No protože já znám lidi jako vy. Já vám dám peníze a první co uděláte je že si dáte támhle za rohem panáka ne-li cosi horšího.“
„Tak pojďte se mnou támhle do trafiky a kupte mi bagetu. Věříte v Boha?“ Tenhle trik patřil nejspíše k nejúspěšnějším z repertoáru. Xantipus se ukázal být nejspíše tvrdším oříškem, než by byl nezúčastněný pozorovatel odhadl.
„Ne, nevěřím.“
„Opravdu? Vypadáte na křesťana …“
„Je mi líto, ale to se pletete. Víte co? Tady máte tu dvacku a teď mě prosím nechte být.“ Bylo jasné, že pan Bezdomovec se jen tak odbýt nenechá a Xantipus chtěl mít klid.
„Jé, to jste hodnej, děkuju vám ..“ usmál se pan Bezdomovec. Byl to poctivý bezdomovec, navíc takřka profesionál staré školy, takže nejspíše cítil jistou morální povinnost sehrát svou roli až do konce.
„A opravdu nevěříte v Boha? Víte, já s Ním někdy mluvím … a vy opravdu vypadáte jako dobrý křesťan. Přemýšlejte o tom. Hmm? Tak děkuju a naschledanou.“
„Hmm, nashledanou“ odpověděl Xantipus. V tu dobu na něj celý rozhovor silně zapůsobil a Xantipus opravdu uvažoval, jestli je něco jako Bůh možné. Zajisté mu to pomohlo, čas do příjezdu dalšího vlaku se krátil neuvěřitelně rychle. A dokonce i když se Xantipus už usadil do kupé, stále o tom přemýšlel. Poté, co se vlak rozjel se rozhodl, že tuto záhadu provázející celou dobu lidské existence odloží na později. Všiml si totiž, jak si pan Bezdomovec v trafice opravdu kupuje bagetu. Pan X. se pro sebe v duchu usmál. Bylo zvláštní, že ho tak trochu mrzelo, že tomuhle panu Bezdomovci nevěřil a že se cítil napálen, přestože pan B. chtěl opravdu jen kus jídla. Ale taková je dnešní doba, nevěří se nikomu, ničemu …

KONEC
————————————————————————————————————————

Co z toho plyne za ponaučení? Mnoho, nicméně jedno ční nad všechna ostatní. Dělejte svou práci pořádně a lidé to ocení. Stejně dobře, jako pan Bezdomovec.

……a tolik k tomu na začátku avizovanému myšlenkovému pokroku. Žádný se nekoná. Jestli jste jej však přesto postřehli, dejte vědět a já Vám zdarma zařídím schůzku s výjimečně schopným doktorem, nebo přinejmenším s výjimečně schopným hercem, který se za něj bude vydávat stejně přesvědčivě. Autor.