Myslím, že nastala ta pravá chvíle pro jarní kus poetiky. Jistě, pan F.X. Šalda by na adresu následujících řádků prohlásil cosi ve smyslu: „Je to hnus, Velebnosti!“ a měl by jistě pravdu, no, posuďte sami:

Jsou města duchů, v oceánu, kdesi za hradbou topolů,
zaplněná dušemi zvláštních, ztracených lidí,
kteří, když k ránu, k vlhkému a mrazivému ránu,
ještě sní a víčka jim kmitají, stejně jako ztěžklé nohy atleta.

Tato města duchů spatříš,
tato města duchů si oblíbíš,
jen jednou se tam podíváš
a už jsi jejich, bezbranný syn a doufajicí dcera.

Bubliny lidských existencí,
lákají jak žhavá žárovka temné noční můry,
jak Sirény Iásona
a přesto pomalu a mučivě praskají, skomírají, ztrácí se.

Tato města duchů spatříš,
tato města duchů si oblíbíš,
jen jednou se tam podíváš
a už jsi jejich, bezbranný otec a doufajicí matka.

Obávané, jak přetáčivá zatáčka nad srázem,
obávané jak strom u cesty, jak obří vodopády.
Noční můra živých, potěšení mrtvých,
kmitající víčka mrazivých ran a dalekých cest.

To všechno jsou tichá, jakoby prázdná města v oceánu,
jejichž barva je bledá, bledší a blednoucí,
s každou vteřinou se vytrácející,
trhajíc všechny vazby s tímto světem.

Vzpomínka letmá,
je jediné co zbude,
přeletavá vzpomínka má,
jediné co kdy bylo a bude.

Detaily se vytratí,
vybledne tvá růž,
ďábel mou duši zatratí,
do dlaně vloží nůž.

Bez paměti a zážitků,
zvadne každý květ,
přemožen tíhou výčitků,
opustím tento svět.

Položit hlavu a spát,
snít si svůj životní sen,
vše jen s lehkostí brát,
odejít vítězně ven.

Ne jenom tak, slyším Ameriku,
plakat nad skutky svých dnů,
pro zlost a agresi, špinavou tuniku,
se museli vzdáti svých snů.

Budí se za tmy, za světla spí,
vždy jen těžko hledá se lůžko,
no tak se vzbuďte, přátelé mí,
neboť už cítím, jak je vám úzko.

Včera jsem se dostal do takového divného melancholického stavu, tak jsem zkusmo vzal do ruky tužku a tohle, jak jsem posléze ráno zjistil, jsem napsal na papír, co mám pověšený nad postelí a říkám mu „nápadníček“ …

„Co je to love?

Když tě pouhá jen přítomnost milované osobydokáže tak nabít energií, že sršíš jak drát vysokého napětí a máš neustále skázonosný pocit, že každým okamžikem musíš explodovat silou vodíkové pumy a potřísnit okolí svou krví, jejíž každá buňka má na sobě vypálené Její jméno.“

Kus poetiky. Odvážný, dětský pohled na věc, na který jsem však právoplatně hrdý. V každém muži je kus chlapce, který má chuť dovádět.

Tady máte důkaz, že blížící se maturita člověka změní. Definitivně mi ruplo v bedně, hráblo, káplo na maják a na karbid, a tak vznikl tento řetězec volných asociací, neboli pěkná ptákovina.

================
|   Mýt se                       |
|   Mejdlo                        |
|   Medicína na duši        |
|   Merit zdraví                 |
==================
|   Mez pohodářství           |
|   Mytí osvobozuje              |
|   Nemýt se                             |
|   Mít bacily                                |
=======================

Psal jsem jí celou jednu minutu a půl. Doufám, že vynaložené úsilí patřičně oceníte.

No tý vole,
co na tom stole,
vidím za témata,
to asi nebude moc vata,
napsat o týpkovi,
co prej nikdy nepoví,
že se víc učit měl
a teď má holou pr*el ..