Díky tomu, že táta zjistil, že naše stará dobrá a především spolehlivá garážová vrata od paní Výhnálkové (dej pánbůh věčné štěstí té dobrotivé Benešovské prodavačce z vetešnictví) již neplní svou funkci zcela stoprocentně, rozhodla se naše rodina investovat nemalý peníz do koupě vrat nových, krásných, dřevěných, moderních, dálkovým ovladačem ovládaných a designově vydařených od společnosti Lomax. Chvíli se sice koketovalo i s firmou Hermann, ale ta odmítla garantovat stoprocentní funkčnost vzhledem ke stížené instalaci v terénu naší dvojité garáže. Každopádně, vzhledem k blížícímu se termínu instalace bylo zapotřebí vyklidit dotyčnou oblast. Vzhledem k ceně samotných vrat bylo nutné se porozhlédnout po co nejlevnější pracovní síle v naší dědině a přilehlém okolí – jak jinak, podržte se – po mě. Abych nemohl vznést sebemenšího protestu, dokonce i sám mocný vládce našeho království a otec v jedné osobě, taktéž přiložil ruku k dílu, čímž zaručil nejen perfektní synchronizaci všech činností, ale především řád, logiku a klidnou atmosféru. Ti, kteří mě již znají trochu lépe a orientují se v mých myšlenkových pochodech, jistě postřehli značnou dávku dobře cílené ironie, ale možná si nebyli jistí. Zbytečně. Zpět k tématu. Kolem dokola u stěn stály staré, všemi možnými i nemožnými (těmi hlavně) věcmi přeplněné skříně, které bylo potřeba odstranit. Jistě si říkáte, proč se pod nadpisem o pavoučí metropoli skrývá článek o úklidu garáže. Inu proto, protože ona kýžená Arachnia se ukrývala, vtipálka jedna, dokud tedy nebyla odhalena, mezi stěnami garáže a skříněmi. Desítkami mohutných máchnutí koštětem byla za zděšeného pobíhání jejích obyvatel smetena z povrchu zemského. Tedy smetena z povrchu skříňo-zďového. Abych vás již dále neokrádal o čas – byla to fuška, byla to práce, která ale slavila úspěchy, pavouci byli ke své značné nelibosti (a naší spokojenosti) vyhnáni, garáž uklizena a vrata nainstalována. Jen mi později bylo trochu líto, jaký osud potkal toto velké shromaždiště našich osminohých mouchy milujících přátel. Asi bych se ani moc nedivil, kdyby se najednou z čistého nebe sneslo na mojí hlavu gigantické koště a smetlo mě i s mou realitou do horoucích pekel. Takže, kdybych někdy v budoucnu náhodou spatřil obří koště, nebo kartáč letící mým směrem, asi se kdosi rozhodl vyklidit mou garáž. Svinčíku k úklidu by tu bylo dosti 🙂