Zdravím všechny své věrné čtenáře. A že vás mám opravdu mnoho. Mé předpoklady se potvrdily. Moje zvýšená tvůrčí činnost byla nejspíše výsledkem blížící se maturity. Každý si tím pocitem nejspíše prošel. Mluvím o tom, kdy se najednou vyvrbí tolik věcí, které již déle nesnesou odkladu a musíte jim tedy dát přednost před učením. A můžu svým nezávislým pozorováním jen potvrdit, kolik toho bylo před maturitou třeba učinit. Posekat zahradu. Uklidit si pokojíček. Přebrat haldu cdček a dvdček u počítače. Vyleštit monitor. Uklidit a prachu zbavit pc bednu. Vykoupat psa. Vyčistit akvárium. Převléct postel (dobrá, toto již OPRAVDU bylo třeba) a vytřít podlahu. Zkrátka, člověk rád využije každé příležitosti, jak utéci vzdělání. A to dokonce i během svatého týdne, který zpočátku probíhal v poklidném tempu. Nic jsem nehrotil, na vše byl čas. Kávička, pohodička. 4 dny před samotnými zkouškami však již začalo jít do tuhého a já chtě nechtě musel otevřít učebnice. První den matika a angličtina. Druhý den samotná matika. Zbylé dva dny padly za oběť češtině. Nebylo to dobré. Mít den na dva Prokopy – to jsou češtinářská skripta o 75+ stranách – bylo to zajímavé. Nejpikantnější však byl pocit večer před maturitou, kdy jsem ležel v posteli, naprosto duševně vyčerpán a nemohl uvěřit tomu, že už zítra jdu na věc a nejspíše vyletím, protože jsem silně pochyboval o tom, že jsem si zapamatoval byť jen 50% potřebného učiva. Po skončení zkoušek dospělosti jsem byl téměř donucen věřit v Boha. Jak jinak si vysvětlit výsledek, který se mi při mé píli povedlo dosáhnout. Angličtina – 1. Informatika a výpočetní technika – 1. Matematika – 2. Čeština – 3, ale o chlup za hranicí potřebnou pro dvojku. Později mě mrzelo, že nebylo vyznamenání, ale nyní si říkám, čert to vem. Mám to a to se počítá. V příští reportáži ze svého bývalého středoškolského života se budu věnovat samotnému průběhu maturit, ke kterému mám mnoho zajímavého co říci ...

Joda