Představte si průměrného člověka, bývalého redaktora, který si založí svůj blog. Ne s cílem ohromit internetouvou veřejnost svou v pravdě ohromnou genialitou, ale s cílem občas vyplodit pár řádků o všem, co by se mu eventuelně honilo hlavou. Jednou za jeden, dva, tři, čtyři (zkrátka matematicky za n+1) roky, dostane ve spisovatelském žargonu řečeno "slinu", tedy ukrutnou touhu něco napsat. V transu ze sebe vydá své nejlepší, nejplnější a nejúžasnější myšlenky, dokoná dílo, s obrovskou satisfakcí ukrutně honící jeho ego si prohlíží finální podobu díla když v tom, co bůh (nebo Bill Gates, nebo kdo tam tomu bordelu šéfuje) nechtěl, počítač, na kterém onen nešťastník tak předlouho tvořil, se zasekne. Samozřejmě s železnou pravidelností ještě předtím, než se dílo uloží. V ideálním případě (stal se zrovna tomu nejmenovanému ex-redaktorovi) se počítač zasekne s kursorem myši umístěným nad tlačítkem SAVE, ovšem nejspíš 1 milisekundu před uložením.

Takže, zabijte Billa, protože vynalezl neskutečně nestabilní systém. Dále zabijte i toho druhého Billa (toho, co šéfuje nebi) protože dopustil, aby jeho jmenovec vynalézal. Bill vás, milí čtenáři a náhodní kolemjdoucí, připravil o jeden opravdu povedený článek. Vezme-li se to z té lepší stránky, můžete si díky tomu přečíst jako náhradu tenhle. Zkusím provést pomocí paměťového modulátoru třetí generace (silné, trojté expresso) rekonstrukci původního článku. Držte mi palce.